Děti (zpravidla do nabytí 18 let věku) nemohou v řízení o pozůstalosti jednat samy za sebe. Proto jsou obvykle zastupovány svými zákonnými zástupci – rodiči. Ale může nastat i případ, kdy hrozí střet zájmu, ať už mezi rodičem a dítětem nebo dětmi stejných rodičů. Pak je nutné, aby soud jmenoval dítěti opatrovníka. Tím mohou být osoby dítěti blízké (babička, teta atp.), ale i advokát či OSPOD. Soud vždy musí přihlédnout k nejlepšímu zájmu dítěte, k přání zůstavitele přihlédnout může (ale také nemusí).
Příběh: Pan Roland zemřel při autonehodě. Pan Roland není ženat, ale se svou partnerkou měl dvě děti ve věku 8 a 5 let a také jedno zletilé dítě. Pan Roland neměl sepsanou závěť ani uzavřenou dědickou smlouvu. Podle zákona tak jeho dědici byli jeho děti (jeho partnerka nikoliv). Každé z dětí mělo dostat jednu třetinu pozůstalosti. Zletilé „dítě“ se v řízení o pozůstalosti zastupovalo samo, pětileté dítě pak zastupovala v řízení o pozůstalosti jeho matka Sabina (partnerka pana Rolanda) jako jeho zákonná zástupkyně, osmiletému dítěti pak byla jako zvláštní opatrovník soudem jmenována babička. A to z toho důvodu, že mezi dětmi jako účastníky stejného řízení mohlo dojít ke střetu zájmu a bylo tak vyloučeno, aby obě zastupovala pouze Sabina jako jejich společná matka.