Při rozdělení dědických podílů dle zákona vyplouvají na povrch i staré křivdy, spory se pak táhnou i několik let!

V březnu 2015 bylo po smrti paní L.O. zahájeno řízení o pozůstalosti. Paní L.O. nezanechala žádné pořízení pro případ smrti (závět, dědickou smlouvu, dovětek), obvodní soud tak postupoval dle zákonných pravidel. Pozůstalost v hodnotě 13 000 000 Kč tak rozdělil na 4 stejné části, a to mezi 3 děti paní L.O. ve stejných dílech ¼, když poslední čtvrtinový díl pak připadl jejím 3 vnukům (namísto jejich již zesnulého otce) v poměru 1/12 veškeré pozůstalosti.

Proti jeho rozhodnutí podaly 2 z dětí odvolání, ve kterém požadovaly provést tzv. započtení na dědický podíl. A to majetku, který ostatní 2 sourozenci získali ještě jako nezletilí v rámci dědického řízení po matce paní L.O. (tj. po babičce) v 50. letech, a dluhů, které za ně paní L.O. v souvislosti s tímto dědictvím uhradila. Vedle toho požadovaly i modifikaci dědických podílů za poskytování péče paní L.O. Městský soud v Praze ale předchozí rozhodnutí soudu potvrdil.

Neúspěšní dědicové proto podali dovolání.

Nejvyšší soud tak řešil dvě na sobě nezávislé otázky: i) zda na dědický podíl může být započteno to, co dědic nabyl v dědickém řízení po matce zůstavitelky; ii) zda byly naplněny předpoklady pro modifikaci dědických podílů z důvodu péče o zůstavitelku.

K otázce i) Nejvyšší soud uvedl: zápočet slouží ke spravedlivému rozdělení pozůstalosti mezi dědice tak, aby nedocházelo mezi dědici k majetkovým disproporcím. Ideálně tak dojde k přibližnému srovnání hodnoty majetku získaného jednotlivými dědici jak dědictvím, tak předchozími bezplatnými převody ještě za života zůstavitele. Netýká se to však tzv. obvyklých darů (jakou jsou dary k narozeninám, Vánocům, ukončení studia, svatbě apod.) a takových plnění, ke kterým byl zůstavitel povinen ze zákona (např. výživného). V projednávaném případě ale zůstavitelka jen plnila odkaz nařízený v dovětku její matkou. Plnila tak z její vůle a z jejího majetku, nikoliv ze svého. Uhrazené dluhy pak nebyly dovolateli dostatečně konkretizovány, Nejvyšší soud se tak jimi nezabýval.

K otázce ii) Nejvyšší soud uvedl: že taková modifikace přichází v úvahu jen zcela výjimečně (a jen v případech dědění dle zákonných pravidel) a přihlíží se k povaze a rozsahu péče a hodnotě pozůstalosti. Z daných okolností musí být zcela nepochybné a jednoznačné, že některý z dědiců se o zůstavitele staral sám. V tomto případě se však o zůstavitelku starali a projevovali zájem v rámci svých možností všechny její děti, resp. vnuci.

Nejvyšší soud tak toto dovolání zamítl.

Partner AK-PS Pavel Strnad dodává: „Naše klienty vždy upozorňujeme na rizika spojená se zákonnými pravidly dědického práva. Při uplatnění zákonných pravidel často dochází ke vzniku nerovného spoluvlastnictví (jeden spoluvlastník vlastní výrazně většinový podíl na nemovitosti, zatímco druhý pak výrazně menšinový). Toto následně vyvolává mnoho problémů. Vždy doporučujeme pořídit závěť a upravit pravidla konkrétně na danou situaci (a často odchylně od zákona), např. zůstavit každou z jednotlivých nemovitostí vždy jednomu dědici či určit dědické podíly jednotlivým dědicům či povinnosti vyplatit ostatní apod. Tato závěť by pak měla být dle konkrétních okolností ještě za života pravidelně aktualizována (např. v případě narození dítěte, nabytí nového majetku). Se spory o majetek se při dědictví setkává až 75 % lidí, vždy je tak lepší těmto sporům předcházet za pomoci zkušených profesionálů a nástrojů Právní Ochrany Majetku.“