9. Dovětek – umožňuje zůstaviteli doplnit závěť a uložit tak dědici podmínku, příkaz či nařídit vydání určité věci formou odkazu či vyjádřit přání

Dovětek (tzv. kodicil) je vedle závěti a dědické smlouvy třetí formou pořízení pro případ smrti. Dovětkem se však nepovolávají dědicové, ale je možné jím nařídit odkaz, stanovit dědici podmínku, doložení času nebo příkaz. Lze však uvést i jiné specifické pokyny (např. jak vypořádat společné jmění manželů).

Dovětek buď doplňuje závěť, nebo je zřízen bez ní a zůstavitel jím zavazuje své zákonné dědice. Vysloví-li zůstavitel v dovětku přání, bude na vůli dědiců, zda je splní.

Z formálního hlediska pak pro dovětek platí totéž jako pro závěť. Je odvolatelný, uzavírá se osobně, písemně a vlastní rukou nebo s prohlášením před svědky, nejlépe však u notáře. Shodné jsou i podmínky způsobilosti zůstavitele k pořízení dovětku (zejm. svéprávnost a výjimky v případě jejího omezení).

Příběh: Pan Roland rád jezdil na koni, jednoho koně i vlastnil. Měl ho ustájeného v malé stáji na okraji Prahy, kde se o něj velmi dobře starali. Nikdo z jeho rodiny ale ke koňům netíhl, jeho děti byly malé a jeho partnerka Sabina neměla zvířata všeobecně příliš v lásce. Roland se tak rozhodl sepsat dovětek, ve kterém nařídil svým dědicům, aby koně nechali ve stáji na dožití a platili za něj nájemné a výživné.