7. Svěřenské nástupnictví – umožňuje zůstaviteli určit, komu dědictví připadne po smrti jeho dědiců, a tím ovlivnit přechod majetku v rodině i po další generace

Zvláštním případem náhradnictví je tzv. svěřenské nástupnictví, které umožňuje zůstaviteli povolat za dědice určitou osobu (předního dědice) a současně určit, komu pozůstalost připadne po smrti tohoto dědice (následný dědic).

Zatímco náhradník nabývá dědictví místo povolaného dědice, svěřenský nástupce dědictví nabývá až po povolaném dědici.

Institut svěřenského nástupnictví v sobě obsahuje i povolání za náhradníka, v případě, že by povolaný dědic dědictví nepřijmul či přijmout nemohl, nastupuje svěřenský nástupce na jeho místo ihned.

Svěřenský nástupce má k ochraně svých zájmů určitá práva, nejdůležitějším z nich je omezení původního dědice v dispozici s majetkem v dědictví, pokud totiž nemá původní dědic právo s nabytým dědictvím volně nakládat, může jej zcizovat nebo zatěžovat jen se souhlasem svěřenského nástupce.

Zůstavitel může ustanovit jednoho svěřenského nástupce jednomu dědici, může ale určit více svěřenských nástupců jednomu dědici či několika dědicům jednoho svěřenského nástupce.

Příběh: Pan Roland věděl, že jeho nezletilé děti jsou na dědění tak významného majetku ještě malé. Zároveň ale nechtěl, aby tento majetek dědila nebo spravovala pouze jeho partnerka Sabina. se tak ustanovit jako svého dědice svého blízkého kamaráda Bohouše a tomu pak ustanovil jako dědice svoje děti jako tzv. následné dědice. Po smrti Rolanda tak zdědil majetek Bohouš, který dobře věděl, že po jeho smrti dostanou majetek „zpátky“ děti Rolanda.