6. Náhradnictví – umožňuje zůstaviteli ustanovit dědici náhradníka, kdyby jím určený dědic náhodou nedědil

Pro případ, že závětí povolaný dědic z nějakého důvodu nenabude dědictví (např. zemře před zůstavitelem, odmítne dědictví nebo se ho zřekne či je vyděděn), může mu zůstavitel ustanovit tzv. náhradníka, který bude dědit místo něho. Zůstavitel může odlišit, zda dědic dědictví nabýt nemohl nebo nechtěl, a určit náhradníka pouze pro jednu kategorii. Dále lze povolat náhradníka také dědici ze zákona.

Zůstavitel může povolat i několik náhradníků, a to buď vedle sebe, kdy nastupují všichni společně s určitými podíly, nebo v řadě po sobě pro případ, že předcházející dědic nebo jeho náhradník dědit nebude. Jeden náhradník může být povolán i více dědicům zároveň.

Stejně jako v případě uvolněného podílu, i zde omezení (např. odkaz, podmínka nebo příkaz) uložená zůstavitelem přecházejí spolu s dědickým podílem na náhradníka, pokud se nevztahují pouze k dané osobě původního dědice.

Náhradnictví zaniká, pokud povolaný dědic nabude dědictví.

Příběh: Protože syn Servác se svým otcem nevycházel a neměl s ním dobré vztahy, rozhodl se své dědictví odmítnout. Roland to tak trochu tušil již před svou smrtí, a tak ve své závěti stanovil, že pokud některý z jeho dědiců nenabude dědictví je jeho náhradníkem matka Rolanda. Babička tak nakonec zdědila po svém synovi část majetku, protože její vnuk toto odmítl.