5. Uvolněný podíl – způsob rozdělení podílu mezi ostatní dědice, když jeden z dědiců nedědí

Při nabývání dědictví může nastat situace, kdy závětí povolaný dědic dědit nebude (např. zemře dříve než zůstavitel, zřekne se dědictví nebo ho odmítne či je vyděděn). Pokud zůstavitel nepovolal náhradníka či nejmenoval svěřenského nástupce, stává se z dědického podílu tohoto dědice tzv. uvolněný podíl. Povolává-li závěť všechny dědice rovným dílem (např. dědit budou všichni společně, všem připadne stejně) a zároveň bez stanovení konkrétních podílů (např. 33% nebo 2/5 z pozůstalosti), nebo pokud o velikosti podílů mlčí, rozdělí se uvolněný podíl poměrně mezi ostatní dědice. Tento postup lze použít i ve vztahu k pouhé části pozůstalosti (např. rodinný dům). Uvolněný podíl pak přiroste ostatním společným dědicům této věci. Spolu s podílem však přechází na společné dědice i případná omezení nařízená zůstavitelem (např. formou odkazu, podmínky nebo příkazu), nejsou-li vázána pouze na konkrétní osobu dědice.

Pokud uvolněný podíl nepřiroste žádnému z dědiců ze závěti, nastupují dědicové dle zákonné posloupnosti.

Příběh: Protože syn Servác se svým otcem nevycházel a neměl s ním dobré vztahy, rozhodl se své dědictví odmítnout. Jeho zákonný díl tak zůstal tzv. uvolněn. Následně se tento jeho díl rozdělil poměrně mezi ostatní Rolandovy zákonné dědice, tj. jeho děti Aloise a Žofii.