29. Zcizení dědictví – přenechání svého dědického práva třetí osobě uzavřením smlouvy

Je novinkou zavedenou současným občanským zákoníkem (od roku 2014). O zcizení dědictví jde v případech, kdy je uzavřena smlouva mezi dědicem (osobou mající dědického právo) a libovolnou osobou, která by dědické právo jinak neměla. Tuto smlouvu lze uzavřít jen po smrti zůstavitele, např. i během řízení o pozůstalosti. Smlouvou lze přenechat dědické právo k celé pozůstalosti nebo jen k její části (k jejímu podílu, resp. zlomku), a to za úplatu nebo i bez ní. Zůstavitel však může zcizení dědictví zakázat a také tím nejde obejít zájem věřitelů dědice (zde hrozí, že se věřitelé dovolají právní neúčinnosti tohoto jednání). Uzavřením smlouvy však původní dědic ztrácí i své právo na povinný díl (s účinností i pro své potomky). Smlouvu je nutno uzavřít ve formě veřejné listiny (notářského zápisu) a oznámit to soudu, který vede řízení o pozůstalosti.

Příběh: Po smrti pana Rolanda celá rodina truchlila. O tragické zprávě se dozvěděl i jeho syn Servác, se kterým však pan Roland již léta neudržoval žádné styky. Protože Servác nechtěl mít s řízením o pozůstalosti žádné starosti a ani o peníze od otce nestál, domluvil se svým kamarádem Jarkem, že mu své dědické právo zcizí. Servác s Jarkem tak uzavřeli u notáře smlouvu, ve které bez jakékoliv úplaty Servác přenechal své dědické právo v rozsahu svého podílu Jarkovi. Pak již stačilo jen oznámit tuto skutečnost soudu a Servác již neměl s pozůstalostním řízení ani pozůstalostí po otci ničeho společného.