27. Závěra pozůstalosti – ochrana majetku zůstavitele do doby, než skončí dědické řízení

Tímto institutem se řeší situace, kdy je třeba v zájmu (některých) dědiců, věřitelů nebo nepominutelného dědice (dítěte zůstavitele) nebo v obecném zájmu vyloučit možnost ztráty nebo poškození zůstavitelova majetku. Tak aby mohla být uspokojena práva těchto osob.

Závěra se může týkat celého majetku patřícího do pozůstalosti nebo jen jeho části.

Závěru nařídí soud svým usnesením (proti kterému je přípustné odvolání). Při svém rozhodování bere v potaz podmínky stanovené zákonem (nesvéprávnost některého z dědiců, dědic je neznámého pobytu, předlužení pozůstalosti, věřitel navrhl odloučení pozůstalosti nebo pro jiný důležitý důvod) a současně zvažuje, zda jde o vhodné opatření k dosažení účelu závěry pozůstalosti. Soud by měl nařídit závěru vždy jen v nezbytně nutném rozsahu.

Majetek, kterého se závěra týká, pak může být uložen do úschovy u soudu, zapečetěn (např. hmotné věci v bytě zůstavitele) nebo budou zakázány výplaty z účtu nebo vkladní knížky zůstavitele.

Závěra pozůstalosti pak zaniká právní mocí rozhodnutí o dědictví.

Příběh: O synu Servácovi rodina už dlouho neslyšela. Když Roland zemřel, byl Servác, kdo ví kde. Poslední zprávy poslal z buddhistického chrámu, kde se přidal k mnichům. Ale protože Roland nesepsal závěť, měl být i Servác jako jeho syn jeho zákonným dědicem. Jeho pobyt byl však neznámý. Soud tak nařídil závěru pozůstalosti v rozsahu odpovídajícím Servácovu zákonnému dílu.