26. Správa pozůstalosti po dobu řízení o pozůstalosti – spravování majetku a řádná péče o něj, než skončí dědické řízení

I řízení o pozůstalosti se mohou táhnout až několik let. Praktickým institutem je tak povolání správce pozůstalosti zůstavitelem. Ten např. ve své závěti určí osobu správce a zároveň i jeho povinnosti a pravidla pro jeho odměňování. Vždy je toto třeba provést za pomoci notáře a nechat o tomto povolání sepsat notářský zápis.

Úkolem správce je pak po smrti zůstavitele spravovat pozůstalost celou nebo její část až do skončení pozůstalostního řízení. Často se toto doporučuje pro případy, kdy součástí pozůstalosti jsou např. činžovní domy s nájemními byty nebo podíly obchodních společností (aby se jejich činnost neochromila). Jeho úkolem je vykonávat tzv. prostou správu. Dělá tak vše, co je nutné k zachování spravovaného majetku.

Pokud správce ví, že jej zůstavitel povolal jako správce pozůstalosti, ujme se správy pozůstalosti ihned poté, co se dozví o zůstavitelově smrti. V opačném případě jej o tom vyrozumí soud.

Pokud zůstavitel správce nepovolal, spravuje pozůstalost dědic, příp. všichni dědicové.

Správa pozůstalosti pak zaniká právní mocí rozhodnutí o dědictví.

Příběh: Pan Roland je úspěšným podnikatelem, který vlastní několik provozoven. Tuší, že správa takto rozsáhlého majetku by pro jeho dědice po dobu řízení o pozůstalosti mohla být obtížná. A taky se obává sporu mezi svým synem Servácem a svou partnerkou paní Sabinou. Rozhodl se proto zajít za notářem a povolat za správce části pozůstalosti, těchto provozoven, svého dobrého kamaráda Bohouše, který mu vždy s podnikáním dobře poradil.