21. Započtení na dědický podíl / povinný díl – některé dary dědici od zůstavitele se počítají do dědictví, i když byly poskytnuty ještě za jeho života

Není výjimkou, že již za svého života zůstavitel zvýhodňuje vybrané osoby (např. darováním nemovitosti, pokrytím nákladů na založení domácnosti či započetí podnikání, úhradou jejich dluhů). Na tyto situace zákon myslí a stanoví pravidla pro tzv. započtení. Pak se plnění poskytnutá zůstavitelem před jeho smrtí započítávají na povinný díl, resp. dědický podíl, těchto osob. Nepřihlíží se ale k tzv. obvyklým darováním jako jsou dary k narozeninám, Vánocům, výročím, svatbě atp.

Je na vůli zůstavitele, zda se toto započtení má provést či nikoliv. Zároveň zákon toto poskytování „výhod“ ohraničuje dobou posledních 3 let před smrtí zůstavitele. Zůstavitel ale může v pořízení pro případ smrti určit i dobu kratší či delší.

Zákon pak rozlišuje pravidla pro započtení na povinný díl, který náleží nepominutelným dědicům, a na dědický podíl, který náleží jak dědicům podle pořízení pro případ smrti, tak dědicům zákonným. Ve druhém případě však k započtení dojde pouze na příkaz zůstavitele, příp. po zásahu soudu, jde-li o ochranu nepominutelného dědice.

Příběh: Pan Roland měl děti Aloise, Žofii a Serváce. Dva roky před svou smrtí daroval Roland svému synovi Servácovi 200 000 Kč, aby mohl zažádat o hypotéku a koupit si vlastní byt. Protože pan Roland nechtěl tímto způsobem zvýhodňovat jedno ze svých dětí, v závěti uvedl, že si přeje, aby tato částka byla započtena na jeho povinný podíl.

Součástí pozůstalosti bylo 1 000 000 Kč na účtu v bance, které by se běžně dělily mezi tři sourozence rovným dílem. Protože se do pozůstalosti muselo započítat 200 000 Kč, které Roland daroval Servácovi, připadlo Aloisovi 400 000 Kč, Žofii 400 000 Kč a Servácovi jen 200 000 Kč.