16. Dědická smlouva mezi manželi – smlouva mezi manželi o přechodu dědictví po smrti jednoho z nich

Specifikem této smlouvy jsou osoby, které tuto smlouvu uzavírají. Vždy jimi budou manželé (příp. snoubenci, registrovaní partneři). Zpravidla se touto smlouvou manželé vzájemně povolávají za své dědice, tj. mají dvojí postavení (jak strany zavázané, tak strany oprávněné).

Předmětem smlouvy bude zpravidla majetek manželů, který mají ve svém společném jmění manželů (SJM). Smlouva by tak měla obsahovat i pravidla pro jeho vypořádání dle vůle manželů, nikoliv podle zákonných pravidel. Předmětem však může být i jejich výlučný majetek.

Tuto smlouvu je možno uzavřít i mezi snoubenci, podmínkou její účinnosti pak bude uzavření manželství. Stejně tak ji mohou uzavřít i registrovaní partneři.

Pro případ rozvodu manželství je možné si sjednat zánik veškerých závazků dle této smlouvy právní mocí rozsudku o rozvodu. Jinak se tato práva a povinnosti rozvodem neruší. Případně je nutné se po rozvodu domáhat zrušení smlouvy u soudu. Soud však návrhu nevyhoví, pokud o zrušení požádal ten z manželů, který zapříčinil rozvrat manželství (ten „vinný“ manžel). Smlouva vždy může zaniknout i dohodou manželů.

Příběh: Pan Roland a jeho partnerka Sabina se zasnoubili. Společně si koupili i rodinný dům na okraji Prahy (do spoluvlastnictví). Roland měl obavu, že kdyby jeden z nich zemřel, jeho podíl by se rozdělil v dědickém řízení mezi jejich děti, které by chtěly své podíly rychle zpeněžit.

Proto se rozhodl uzavřít se svou již snoubenkou Sabinou dědickou smlouvu, podle které se ustanovili vzájemnými dědici svých podílů na společném domě. Tato smlouva pak nabyla účinnosti v den uzavření jejich manželství. Oba tak získali jistotu, že v případě smrti jedno z nich, ten druhý získá jeho podíl, a tak se stane on sám výlučným vlastníkem rodinného domu.