15. Dědická smlouva – dvoustranný projev vůle mezi zůstavitelem a dědicem o přechodu dědictví na dědice po zůstavitelově smrti (na rozdíl od jednostranného projevu vůle – závěti)

Dědická smlouva je pořízení pro případ smrti, které je však na rozdíl od závěti či dovětku dvoustranným právním jednáním. Dědickou smlouvou povolává zůstavitel druhou smluvní stranu nebo třetí osobu za dědice nebo odkazovníka a druhá strana to přijímá. Dědická smlouva musí být uzavřena ve formě veřejné listiny – notářského zápisu, jinak se na ni bude pohlížet jako na závěť, bude-li ovšem splňovat zákonem stanovené formální náležitosti závěti.

Dědickou smlouvu může uzavřít jen zletilý zůstavitel, který je plně svéprávný.

Dědickou smlouvu, jakožto dvoustranné právní jednání, nemůže zůstavitel jednostranně odvolat či zrušit. To dává smluvním dědicům vyšší (nikoli však stoprocentní) jistotu, že se skutečně jednou stanou dědici majetku podle smlouvy. Uzavřená dědická smlouva totiž neomezuje zůstavitele v nakládání s majetkem za jeho života, takže zůstavitel může majetek za života úplatně či bezúplatně převést dle svého uvážení i na jinou osobu než smluvního dědice.

Dědickou smlouvou nelze pořídit o celé pozůstalosti. ¼ pozůstalosti musí zůstat volná, aby o ní zůstavitel mohl pořídit podle své zvlášť projevené vůle. Chce-li zůstavitel zanechat smluvnímu dědici i tuto čtvrtinu, může tak učinit závětí.

Dědickou smlouvu lze zrušit opět jen dvoustranným právním jednáním smluvních stran, a to buď zrušením bez dalšího, nebo sepsáním nové dědické smlouvy. Vždy se tak však musí stát formou veřejné listiny - notářského zápisu.

Zvláštním typem dědické smlouvy je dědická smlouva uzavřená mezi manžely nebo mezi snoubenci pro případ vzniku manželství, ve které se manželé nebo snoubenci navzájem povolávají za dědice nebo odkazovníky. Obdobně mohou uzavřít takovou smlouvu i registrovaní partneři.

Příběh: Pan Roland si přál, aby po jeho smrti veškerý jeho majetek připadl Bohoušovi. Bohouš mu velmi pomohl při rozjezdu firmy, kdy mu v krizových momentech vypomáhal i finančně. Uzavřel proto s Bohoušem u notáře dědickou smlouvu. Protože v dědické smlouvě není možné pořídit o veškeré pozůstalosti, ale maximálně o ¾, musel pan Roland sepsat ještě závěť o zbylé ¼ pozůstalosti, ve které ustavil Bohouše také jako svého dědice. Krátce poté, co Roland a Bohouš uzavřeli dědickou smlouvu, se nepohodli a Roland se rozhodl, že si v žádném případě nepřeje, aby veškerý jeho majetek připadl Bohoušovi. Závěť tedy zničil, ale s dědickou smlouvou to tak jednoduché nebylo, protože smlouvu nemohl jednostranně zrušit ani odvolat.

Ale navzdory smlouvě není Roland nijak omezován v nakládání se svým majetkem (dokud žije), a tak svůj veškerý majetek daroval své partnerce Sabině. Bohoušovi pak už ke zdědění nic nezbylo.