Svědkové závěti jsou potřeba v případě, že se jedná o alografní závěť, tedy závěť nepsanou vlastní rukou. Svědci potvrzují, že zůstavitel je pořizovatelem závěti a podepsaná listina opravdu obsahuje jeho poslední vůli. Potvrzením závěti podpisem ale role svědka nekončí. Důležitou roli hrají především tak, kde dojde ke sporům ohledně platnosti závěti.
Svědkem může být pouze osoba plně svéprávná a znalá jazyka, ve kterém je závěť sepsána. Svědek nesmí být na závěti zainteresován, nemůže mu být závětí nic odkazováno, nemůže být zákonným dědicem, zaměstnancem dědiců či osobou dědicům blízkou. Zůstavitel musí před svědky současně přítomnými prohlásit výslovně, že dokument obsahuje jeho poslední vůli.
Příběh: Pan Roland začal ke stáří trpět Parkinsonovou nemocí. Neovladatelně se mu třásly ruce a nebyl tak schopný sepsat delší text jako je závěť vlastní rukou. Poprosil proto dva své vzdálené známé, pana Kořínka a pana Hvozdíka, zda by nebyli ochotni mu pomoci a stát se svědky jeho závěti. Oba dva souhlasili a na druhý den se všichni tři sešli u něj v kanceláři. Pan Roland diktoval panu Kořínkovi, který závěť sepsal. Pan Roland ji poté přečetl a prohlásil, že toto je jeho poslední vůle a list papíru podepsal. Následně ji podepsali i pan Hvozdík a pan Kořínek.