11. Vedlejší doložky závěti (podmínky, doložky času, příkaz) – co všechno může zůstavitel dědici nařídit

Vedlejší doložky jsou vyjádřením respektu k vůli zůstavitele, posilují jeho právo rozhodnout o tom, co se stane s jeho majetkem po smrti. Podstatou vedlejších doložek je omezení právního postavení dědice ze závěti, které je vázáno na určité konání/nekonání nebo na uplynutí času.

Možnost zůstavitele naložit v závěti se svým majetkem dle svého uvážení je omezena ochranou dědice, kdy vedlejší doložka nemůže směřovat k zřejmému obtěžování dědice ze zjevné zůstavitelovy svévole, vedlejší doložka nemůže také zjevně odporovat veřejnému pořádku, dobrým mravům nebo být nesrozumitelná. Pokud by toto omezení zůstavitel nedodržel, k vedlejší doložce by se nepřihlíželo. Zůstavitel také nemůže uložit dědici, aby uzavřel/neuzavřel manželství, setrval v něm nebo jej zrušil.

Podmínkami se rozumí takové události, u kterých není jisté, zda v budoucnu nastanou nebo ne. Tradičně se dělí na podmínky odkládací a rozvazovací. V případě odkládací podmínky závisí nabytí dědictví na jejím splnění (např. nabytí dědictví po dostudování střední školy). Při splnění rozvazovací podmínky naopak dědic dědictví pozbyde (např. pokud se odstěhuje z ČR).

Doložky času slouží k určení, že dědic nabývá právo jen na určitou omezenou dobu nebo později, než dnem smrti zůstavitele. Rozdíl oproti podmínce je, že doložení času je vázáno na událost, která v budoucnu nastat musí.

Příkazem zůstavitel ukládá dědici povinnost, aby s majetkem naložil určitým způsobem, aby něco vykonal nebo něco opomenul (např. příkaz uspořádat vzpomínkovou sešlost a pozvat celou vesnici). Nesplnění příkazu způsobí ztrátu dědických práv, ta poté přechází na určené dědice nebo na ty zákonné. Občanský zákoník pro splnění příkazu nestanovuje žádnou lhůtu, tu může určit zůstavitel. Na splnění příkazu poté dohlíží ten, komu je příkaz ku prospěchu, ale také vykonavatel závěti nebo jiná osoba, která k tomu byla povolána.

Příběh: Roland chtěl pro své děti vždy jen to nejlepší. A jen on sám věděl, co to je. Proto svým dětem zůstavil pro případy dědictví řadu vedlejších doložek:

Servác: nabude dědictví pouze, pokud do svých 30 let věku uzavře manželství se ženou.

Alois: nabude dědictví pouze, pokud dokončí vysokoškolská studia a odpracuje si 3 roky v otcově společnosti.

Žofie: nabude dědictví v den, kdy jí bude 25 let. Po zbytek života pak musí jednou za měsíc chodit k tatínkovu hrobu, který bude udržovat a nosit mu tam čerstvé vlčí máky.

Dětem se ale přirozeně tyto podmínky nelíbily, vždyť některé byly výslovně proti zákonu! Dovolávali se tak jejich neplatnosti u soudu, víte, se kterými uspěly a se kterými nikoliv?